Dva velmi časté nálezy v močovém sedimentu. V článku uvádím stručný postup diferenciální diagnostiky a dalšího managementu.
Proteinurie
– fyziologicky se filtruje minimum bílkovin, navíc se fyziologicky většina reabsorbuje v prox.tubulu (do 150 mg/24 hod: < 300 mg/24 hod = mikroalbuminrie, > 300 mg/24 hod = makroalbuminurie, možno použít poměr albumin/kreatinin)
– základní rozdělení proteinurie:
- prerenální (monoklonální gamapatie, myoglobinurie, nadměrný příjem proteinů)
- glomerulární
- selektivní (albumin + minimum ostatních proteinů) → nefrotický syndrom
- neselektivní (všechy plazmatické proteiny) → glomerulonefritidy
- tubulární (unikají jen nízkomolekulární proteiny – mikroglobuliny, lehké řetězce imunoglobulinů) → Wilsonova choroba, intersticiální nefritida
- postrenální (např. zánět, tumor)
Fyziologická proteinurie
- febrilní – intermitentně vázaná na horečku
- ponámahová – současně může být i hematurie
- ortostatická – typicky u astenických mužů/dětí
Diagnostický postup při proteinurii
- moč CH+S (případně elektroforéza bílkovin moči)
- kultivační vyšetření moči
- biochemie (urea, kreatini, minerály, albumin, cholesterol…)
- TK
- USG ledvin
Hematurie
– dělení:
- mikroskopická
- asymptomatická (benigní familiární hematurie, hyperkalciurie/hyperurikosurie)
- symptomatická (IMC, lupus, lithiáza, nefropatie + celkové nespecifické příznaky)
- makroskopická (trauma, lithiáza, striktura uretry, infekce HCD – IgA nefropatie, IMC, koagulopatie, hyperkalciurie/hyperurikosurie)
– při nálezu nutné vyloučit nefrotický syndrom (+ proteinurie a edémy vyjádřené méně než u nefrotického syndromu, hypertenze, oligoanurie, azotémie)
– další vyšetření obdobně jako u proteinurie → dále ev. cystoskopie